Trénink dotyků
Základem pro trénink ve felinoterapii, trénik pro veterinární a chovatelskou péči (v angličtině cooperative care nebo husbandry training) je trénink dotyků. I když je každá kočka jiná, lze zobecnit, že kočičí tělo můžeme rozdělit do tří zón :
1. Komfortní, nebo také zelená zóna, kde jsou kočce dotyky na tělo příjemné a většinou je i sama vyhledává. Do této zóny patří oblast za ušima a mezi ušima, na krku, pod bradou, případně za hlavou. Některé kočky mají také rády pohlazení po hřbetě.
2. Trpěná, nebo také oranžová zóna - to je oblast, kde kočka pohlazení strpí, ale nepreferuje ho. Patří sem většinou hrudník, horní část nohou, boky, případně též ocas.
3. Nepříjemná, červená zóna - sem patří ty části těla, které kočce slouží k možnosti úniku či obraně - tedy okolí očí, tlamičky a nosu, tlapky a břicho, které představuje nejzranitelnější část těla.
Taková je teorie. V praxi se však může citlivost různých částí těla u jednotlivých koček velmi lišit - i v závislosti na prodělaných chirurgických zákrocích, zraněních a podobně. Může tedy být užitečnější udělat si svůj vlastní průzkum citlivosti těla našeho kočičího parťáka. Citlivost můžeme označit stejně jako známky ve škole - tedy 1 jako nejlepší známka, kdy si kočka dotyky užívá, 5 jako nejhorší nejhorší známka, kdy se kočka dotykům brání či se jim snaží vyhnout.
Důležité jsou zejména tyto oblasti :
- vršek a strany hlavy (tváře)
- uši
- krk
- hrudník
- ramena
- přední nohy
- přední tlapky
- hřbet v oblasti páteře
- oblast žeber po stranách těla
- břicho
- třísla
- kyčle
- zadní nohy
- ocas
- zadní tlapky
Abychom kočku přivykli na dotyky a hlazení, je třeba pravidelně trénovat. Postupujeme od od zelené zóny a používáme klikr trénink - jako bridge ( marker ) je výhodnější používat kliknutí ústy, které je tišší. Také nám umožňuje mít obě ruce volné. Důležitý je dobrý timing, tedy správný postup a časová souslednost. Pohladíme kočku (2 - 3 vteřiny), klikneme a odměníme. Ideální je opakovat 10 - 15 x za minutu.
Dotyky můžeme rozdělit takto :
- hlazení s mírným přidáním tlaku
- mírné strkání
- prohmatávání - zejména pro veterinární a chovatelskou péči
- vytváření kožních valů - totéž
- omezení pohybu
Každý tréninkový postup trénujeme odděleně, v jedné lekci opakujeme 10 - 15x a lekce opakujeme jednou či dvakrát denně. Chování můžeme pokládat za zvládnuté, pokud je kočka klidná v 12 - 15 pokusech z 15. Pokud jsme nedosáhli potřebného množství úspěšných pokusů, je třeba zamyslet se nad tréninkem, případně snížit kritéria, postupovat pomaleji a trénovat s o to větším úsilím.
Musíme mít na paměti, že kočka má mít vždy možnost volby. Pokud se tedy od nás odtahuje, otáčí se od nás tělem či hlavou, odchází, je třeba nechat rozhodnutí na ní. Můžeme odměnit i odchod - tím upevníme i možnost kočky se rozhodnout. Možnost rozhodnout se je součástí kontroly nad prostředím, který je pro většinu živočichů - kočku a člověka nevyjímaje- patrně nejdůležitějším posilovačem chování vůbec.
V průběhu tréninku je třeba dobře číst řeč těla kočky a uvědomovat si i svou řeč těla, abychom kočce nevysílali protichůdné signály.
Začínáme trénovat v důvěrně známém prostředí a trénink postupně rozšiřujeme i na další prostředí, aby došlo k upevnění chování. Znamená to, že například po počátečním tréninku v obývacím pokoji začneme trénovat i v jiné místnosti, posléze např. na chodbě bytu, na chodbě domu, na zahradě či dvoře, na ulici - a posléze i v zařízení.
Pro kočku jsou nesmírně důležité rituály. Tedy i trénink by měl začínat malým rituálem - například používáním specifické podložky a měl by i rituálem končit - například odhozením většího množství pamlsků stranou (jackpotem) nebo nabídnutím hry s třepetalkou či hrou s potravním hlavolamem.
Nejdůležitějším pravidlem je NESPĚCHAT, rozčlenit trénink do malých krůčků a při jakémkoliv signálu nepohody, který nám kočka sdělí, se v tréninku vrátit o krok zpět. Důslednost a pravidelnost v tréninku je klíčem k úspěchu.